Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita

Honza Tománek v USA dvakrát na stupních mezi handicapovanými triatlety

Dvěma americkými závody zakončil úspěšnou sezonu český paratriatlet Honza Tománek. Oba starty byly ve znamení změn: v prvním případě se závod Světového poháru změnil na duatlon, ve druhém se zase měnila trať a zkracovalo plavání. Honza se s tím ale popral a přivezl si bronz ze SP a triumf z posledního závodu sezony.

V Sarasotě jsi absolvoval poslední letošní závod Světového poháru, ze kterého se nakonec stal duatlon. V čem byl problém a kdy ses o změně dozvěděl?

Krátce před odletem jsem dostal zprávu o špatné kvalitě vody a možné změně konceptu závodu. Byla to ovšem jedna z možných eventualit a do posledního dne nebylo jasné, v jaké podobě se pojede. Naplánované tréninky byly nejprve odloženy, následně zrušeny a změna na duatlon byla oficiálně oznámena až 24 hodin před startem. Pro mě to byla novinka, ale změna mi hrála do karet, protože závod byl obsazen silnými plavci, kteří neměli tolik prostoru se v duatlonu prosadit.


Na programu byl běh, cyklistika a znovu běh. Jak se pro tebe závod vyvíjel a jak jsi zvládal netradiční přechod z běžecké formule na cyklistický handbike?

Specifický průběh přechodů jsem musel před závodem trochu natrénovat, s duatlonem jsem zatím neměl žádnou zkušenost. Věděl jsem, že v cyklistice přijde moje chvíle, trať byla rovinatá, poměrně technická a rychlá. Přechod z běhu mi ale moc nesedl. V prvním ze tří okruhů jsem bojoval a byl mimo optimální rytmus, přesto jsem během prvních kilometrů dostihl v tu chvíli druhého závodníka a ukrajoval z náskoku lídra. Během druhého a třetího okruhu jsem se dostal do tempa a stáhl jsem ho na dohled. Můj výsledný čas na cyklistice se zastavil na hodnotě 30:17, čímž jsem bezkonkurenčně ovládl tuhle část závodu, čehož si cením.


Do závěrečného běhu jsi tedy šel ze druhého místa…

Ale také pronásledován Brazilcem Aranhou, který se během cyklistiky a především díky rychlým přechodům dostal podle předpokladů do boje o pódium. Pozdější vítěz Beveridge už jel vlastní závod a nebylo v mých silách ho ohrozit, takže jsem se soustředil na boj o stříbro. Aranha mě ale krátce po obrátce v půli běhu dostihl. Zkusil jsem jeho tempo udržet, ale nešlo to, v závěru byl silnější. Dokončil jsme tak na 3. místě v celkovém čase 56:58 a vybojoval pro české barvy senzační bronz!


Hned další týden poté tě čekal další americký závod, Ironman 70.3 v New Orleans. S jakým cílem jsi do něj šel?

Závod měl mít rovinatý profil trati, od kterého jsem si sliboval vylepšení osobního rekordu. Nakonec ale bylo všechno jinak… Trať ani podmínky nebyly vůbec ideální a poslední start roku byl pěkně těžký. Samotnému závodu předcházelo několik změn, z nichž nejvýznamnější byla ta na cyklistické části. Profil zůstával i nadále rovinatý, ale většina trati se nejela po novém a rychlém asfaltu, ale závodilo se po panelových cestách, které rozhodně nenahrávaly vylepšení osobního maxima. Navíc se k tomu přidaly bouřky, které udeřily den před startem a do značné míry ovlivnily i podobu závodu.


Přišly další změny?

Během závodního dne stabilně vál vítr rychlostí přesahující 50 km/h a na jezeře Pontchartrain byly k vidění vlny přesahující jeden metr. Přestože plavecká část se konala v přístavu, příboj vln byl poměrně silný a v uzavřeném prostoru vytvářel nebezpečné proudy, kvůli kterým byla plavecká část zkrácena na 800 metrů. Do poslední chvíle nebylo jasné, jak se poplave a kdy se přesně odstartuje, nakonec byl start posunutý o 20 minut.


V kategorii handicapovaných se s tebou vydal na trať jediný soupeř. Kdy se ti ho podařilo porazit?

V podstatě hned během plavání, po kterém jsem měl dostatečný náskok před 90km cyklistikou. Hodil jsem do sebe energetický koncentrát Enervit Liquid Gel s kofeinem a vydal se na trať, která po několika organizačních změnách bohužel už nepatřila mezi nejrychlejší a ještě tam byl silný vítr. Ale na prvních 10 kilometrech jsem si jako vedoucí muž závodu užíval pozornosti tří doprovodných motorek, časomíry a televizního vozu – než se přese mě přehnal první z nehandicapovaných závodníků. Pak jsem se mohl soustředit už jen na svůj výkon a pravidelný příjem energie a tekutin, který mi zajišťují koncentráty, tyčinky a iontový nápoj Enervit Isotonic Drink.


Jak se ti jelo?

Trať se dělila na části, kdy se jelo po větru a atakovala se hranice 50 km/h, a na části, kde jsem byl rád za rychlost 20 km/h. Cyklistiku jsem dokončil za 3:12:20, což za stávajících podmínek považuji za opravdu dobrý výkon. Následný běh na 21,1 km rozhodně nebyl po rovině a místy vedl opět po panelové silnici, což v běžecké formuli nebylo nic příjemného. Při tréninku jsem viděl, že rychlé to nebude, ale vítr závod ještě více zpomalil a výsledný čas 1:18:59 rozhodně nepatří mezi mé nejrychlejší. Cílovou pásku jsem protnul v celkovém čase 4:55:02 a zvítězil jsem v kategorii handicapovaných sportovců Physically Challenged. Takže to beru jako dobré zakončení úspěšného roku!